Jsem princezna Siréna a půlka království mi nestačí....

Tak píšu jak jsem slíbila:

Mise číslo 1: Získat přízeň černošek je zatím na bodu mrazu. Ta jedna, které se říká upírka, je docela fajn. Teda je šiblá, ale zjistila jsem, že to její vrrrr, vrrrrrrrrr ani vrrrrrrrrrr je spíš informační. Takže ona na mě vrrrrrrrrrrrr a já se jí zavěsím na chlupy na krku. Ona kouká, jako jestli jsem neupadla na hlavu a já na ní hodím ten nejrozkošnější výraz na světě. A pak přijde Flája a začne to žehlit dentální hygienou její tlamičky a já jsem z obliga, protože následující vrrrrrrrrrrr už patří zubařce Fláje. S Hattienkou jsme pokroky neudělaly, ale ona prej štěňata ignoruje, tak se do mě třeba zamiluje, až jí předběhnu. Mise číslo 2: Zahořet páníčka šílenou láskou je splněna do puntíku. Nevěříte? Cha, chá, tak koukejte.... 1) Smím jediná do ložnice.... 2) Chová mě a dává mi piškůtky.... 3) Vzal mě do postele a tam mě mazlil.... 4) Dal mi živýho kocoura na hraní do ložnice...... 5) a ještě mě u toho FOTIL!!!! Prostě jsem dobrá! Mise číslo 3: Vytříbit výstavní styl zatím čeká na příležitost, protože VONA na mě tu výstavní šňůru vůbec nevytáhla?!?!. Asi jí někam ztratila a nemůže jí najít. To by jí bylo dost podobný. A teď k tý boudě, teda Boudě. Bouda totiž není ubykace, ale báječnej dětskej koutek pro psy, veeeeeeelkej, teda z mýho 4,5 kilovýho pohledu. Voní to tam po pejskách, choděj tam pejsci a VONA tam chodí ty svoje ládovat pamlskama a u toho šíleně ječet, jako ta malá, co se jí říká holčička. Má to ale jednu velkou nevýhodu, vzala tam i Fláju. A aby to nestačilo, ta co se jí říká TETA, tam vzala Ebinku. Ebinka vypadá jako ovce, ale je to pes. Budíž jí ke cti, že se o mě docela zajímala a vůbec se mi nesnažila dát sežrat, o kolik je větší než já. To totiž dost nesnáším. Proti ní mluví fakt, že když tam papala a běhala za tou TETOU kvůli tomu kousku žvance sem a tam, no řeknu vám, ta TETA tomu říkala serpentiny, ale myslím, že byla regulérně podnapilá, protože tohle nikdo normální nedělá. No prostě když tam ta Ebinka běhala, tak mi kradla tu mojí BOUDU a já musela bejt zavřená v kleci. A pak šla papat Flája a ta TETA myslela, že mě jako podrží. No ukázala jsem jí, proč se jmenuju Siréna a jak šíleně umím řvát. Z této ponižující situace vyplynula nová mise! MISE číslo 4: Bouda bude moje království a rozhodně se nespokojím s půlkou!!!! Jen tak pod čarou dodám, že jsem byla děsně šikovná, vlastně ze všech nejšikovnější a těžko říct, podle toho jak VONA ječela, jestli existuje na světě chytřejší štěně než jsem já. Teda postavila přede mě takovou bednu a sedla si za ní. Ta bedna tvořila přirozenou překážku mezi mnou a piškoty. No tak jsem na ní vylezla, jako abych se dostala blíž k její kapse, kde byly ty piškoty, to dá rozum, a VONA cvakla a dala mi ho. No tak jsem na tu bednu lezla furt, protože mě zajímalo, jestli už jí mám vycvičenou. Vylezu na bednu a tím jí dám signál, ať vysolí piškot. A jó,.... Funguje jak hodinky, mám jí za těch pár dnů solidně vychovanou. A protože nejsem troškař, ale puntíčkář (o tom svědčí moje dvě pihy vedle čumáku), postavila přede mě nový úkol. MISE číslo 5: Udělat všechno pro to, aby se VONA stala mým naprosto podřízeným otrokem! Tak mi prosím držte palce i tlapky, ať vám můžu brzo napsat, jak se mi to povedlo. Posílám kousnutí do nosu a sladké olíznutí! Vaše Sirénka PS: Můžete se pokochat, jak jsem děsně šikovná a jak jí mám vycvičenou. Já jsem ta hezká a VONA... No teta jí uřízla, protože ví, že by mi maximálně zkazila fotku :)