Na Novoroční předsevzetí je potřeba silná psí vůle...

Sirenčin deník

Na Novoroční předsevzetí je potřeba silná psí vůle...

Ač jsem se k pravidelnému psaní v roce 2018 nedostala, myslím, že jeho závěr si pár slov zaslouží....

Nejdřív se teda musím pochválit, nebudu ale vypisovat všechny své mega úspěchy, protože to by vydalo na několika svazkový naučný slovník, takže ve zkratce:

1) Ochočila jsem si celou rodinu a to tak dobře, že když se vás někdo zaptá, koho mají jednotliví členové smečky nejraději, vždycky odpoví všichni, že Sirénku. Příklad: Zeptáte se Káji: Kdo nejvíc zlobí? Kája: Sirénka. Zeptáte se Kryštofa: Kdo ti zničil nejvíc hraček? Kryštof: Sirénka. Zeptáte se táty: Kdo je na celém světě nejotravnější? Táta: Sirénka. A když se zeptáte JÍ, komu je potřeba věnovat nejvíc času, aby z něj byl vychovanej a pokod možno trochu normální pes, řekne Sirénka. Ale oči se jí dmou pýchou, jako ostatně vždycky, když ukážu jak jsem úžasná,

2) Můj dlouhodobý cíl, abych předčila Flájin výstavní styl byl splněn nad očekávání. Ano, rok se se mnou morduje, abych běhala na výstavním vodítku alespoň tak blbě jako její Multicha Flájenka prominentní a víte co? Stejně má smůlu, je pomalá, já chci letět s větrem o závod a ne se táhnout s ní. Navíc vždycky, když se takhle mega hezky předvedu je děsně červená, to z té hrdosti, jak moc jsem dokonalá show borderka.

3) Poslední úkol bylo podmanit si smečku. A i to se mi povedlo bezezbytku. Vždyť když vylezu na gauč, všichni z něj odevzdaně seskočí a uklidí se někam jinam, ideálně do vedlejší místnosti, abych měla klid. Když k nám přijede Iggouš, umím ho držet v šachu jedním pohledem, že ani nepřekročí práh.

Jen o Vánocích (protože Vánoce jsou svátky klidu a míru) mi přivezli takové malé, vůbec to nebyla borderka, a to jsem teda vzala na milost, nechala se okousat a byla jsem děsně příkladná, to říkala VONA, ale jenom proto, že je to babičky, babička mi vždycky dá rohlík, šunku, drbe mě do nekonečna a říká, že jsem ještě štěňátko..... a hlavně si to malé strakaté hezky odveze do Prahy, tak není potřeba si s tím moc lámat hlavu.

Kromě svých předsevzetí jsem zvládla sníst alespoň 30 kusů pravých bot, nesčetněkrát vytřídit odpadkový koš, odoperovat většině plyšáků přebytečné části těla, překousat tolik vodítek, že by prý stačila pro celou Evropu a, na to jsem obzvlášť pyšná, vykousat okno mezi chodbou a koupelnou a věřte mi, že tahle dělnická práce bourání zdi byla opravdu velmi náročná.

Kromě těchto svých mega úspěšných misí mám bohužel na svém kontě i pár, doslova, proher.

1) Přes všechnu snahu jsem vyhrála BIS dorost klubové výstavy, ale druhý den jsem se moc polepšila a byla jsem druhá díky naprosto unikátnímu stylu předvedení.

2) Stala jsem se čtyřnásobnou junior šampionkou, sama nevím, kde se stala chyba, ale věřte, že už se to nebude opakovat, že si dám ještě víc záležet.

3) Složila jsem 4 dogdancingové zkoušky. Nějaký talíř (Hatt říkala, že tam není žádné jídlo, tak není o co stát) jsem ale nezískala, nebo mám poslední zkoušku složenou "jen" na velmi dobře. A hodlám tento stav udržet co nejdéle. U nohy skáču tak, že by na mě byly všichni klokani strašně hrdí.

4) Na dogdancingových jako závodech jsem byla jednou druhá a jednou třetí. Ale to jsem se nechala nešťastně ukolíbat JEJÍM sladkým mazáním medu kolem pusy.

Prostě celý rok 2018 mi dal dost práce. VONA říkala, že v roce 2019 končí rok psa, takže podle mě musí nezbytně nutně začít rok Sirénky. Tak si ho hezky užijte, zlobte, cvičte ty dvounohý, ukradněte co nejvíc jídla a když vám bude smutno, udělejte si okno třeba do koupelny. Protože dělání všechny smutky zahání.

Vaše Sirénka

PS: Jedna retrospektivní